Zdroj: Česká daňová správa

Informace, kterou zveřejnilo Generální finanční ředitelství, obsahuje základní fakta o registraci k dani z přidané hodnoty a dalších povinnostech, které osobám povinným k dani neusazeným v České republice vyplývají ze zákonů upravujících správu DPH. Zvláštní pozornost je věnována povinnostem při zasílání zboží, typicky při prodeji zboží prostřednictvím internetu osobám v České republice, pro které pořízení zboží není předmětem daně.

Připomeňme, že podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, je osobou neusazenou v tuzemsku osoba povinná k dani, která:

• nemá sídlo v tuzemsku,
• uskuteční zdanitelné plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku a
• v tuzemsku nemá provozovnu nebo v tuzemsku má provozovnu, která se tohoto plnění neúčastní.

Plné znění Informace GFŘ

Formulář k oznámení příjmů vyplácených do zahraničí

3.6.2019, Zdroj: Verlag Dashöfer

Příjmy vyplácené do zahraničí oznamují plátci s datovou schránkou elektronicky.

Podle nového § 38da zákona o daních z příjmů mají plátci příjmů ze zdrojů na území ČR daňovým nerezidentům povinnost oznámit tuto skutečnost správci daně. Povinnost se týká například dividend, úroků, licenčních poplatků nebo plateb za služby poskytovaných nerezidenty na území ČR.

První oznámení je potřeba podat za duben do konce května.

Má-li plátce daně nebo jeho zástupce datovou schránku, která mu byla zřízena ze zákona, nebo zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, je povinen učinit oznámení datovou zprávou s využitím dálkového přístupu ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně.

Oznámení o příjmech plynoucích do zahraničí podle § 38da zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů prozatím není připraveno ve formátu XML, proto lze oznamovací povinnost podle § 38da zákona o daních z příjmů splnit na dosavadním formuláři Hlášení plátce daně o dani z příjmů vybírané srážkou.

K tiskopisu o oznámení příjmů plynoucích do zahraničí

28.6.2019, Zdroj: Česká daňová správa

Česká daňová správa informuje o tiskopisu Oznámení o příjmech plynoucích do zahraničí podle § 38da zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „zákona o daních z příjmů“).

Na Daňovém portálu Finanční správy bylo zpřístupněno elektronické podání (dále jen EPO, verze 40.23.1) Oznámení o příjmech plynoucích do zahraničí podle § 38da zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, č. 25 5478 MFin 5478. (dále jen Oznámení). Toto oznámení odpovídá tiskopisu vzor č. 15.

Oznámení nahrazuje tiskopis „Hlášení plátce daně o dani z příjmů vybírané srážkou“ č. 25 5478 MFin 5478 – vzor č. 14 (dále jen „Hlášení“). V případě podání, které se bude vztahovat k období před vstupem příslušné novely zákona o daních z příjmů v účinnost, tj. do 31. 3. 2019, musí být podání učiněno na původním formuláři Hlášení, v případě podání prostřednictvím EPO se formulář automaticky přepne do režimu Hlášení v závislosti na datu uvedeném v řádku 23.

Oznámení příjmů vyplácených do zahraničí

16.4.2019, Zdroj: Verlag Dashöfer

Novela č. 80/2019 Sb. s účinností od 1. dubna 2019 stanoví povinnost oznamovat správci daně příjmy vyplácené nerezidentům.

Podle nového § 38da zákona o daních z příjmů mají plátci příjmů ze zdrojů na území ČR daňovým nerezidentům povinnost oznámit tuto skutečnost správci daně. Povinnost se týká nejenom příjmů podléhajících srážkové dani, ale i příjmům osvobozeným od srážkové daně nebo příjmům, které nepodléhají zdanění podle mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění.

Lhůta pro podání oznámení se shoduje s lhůtou pro odvod srážkové daně. Tedy do konce měsíce následujícího po srážce, například při zaúčtování závazku.

Plátce daně není povinen podat oznámení o příjmu, který je od daně osvobozen nebo o němž mezinárodní smlouva stanoví, že nepodléhá zdanění v České republice, pokud souhrnná hodnota příjmů daného druhu plynoucích danému daňovému nerezidentovi nepřesahuje v daném kalendářní měsíci 100 000 Kč.

Druhem příjmů mohou být zejména dividendy, licenční poplatky a úroky.

Jste daňovým rezidentem? Jak danit, máte-li příjmy z ciziny

24. 7. 2019 | Zdroj: BusinessInfo.cz

Patříte mezi české daňové rezidenty, nebo máte daňový domicil v jiné zemi? Rozdělení je pro plátce daně z příjmů zásadní. Určuje totiž, jaké příjmy a za jakých okolností musí v Česku i v zahraničí zdaňovat.

Plátce, který v Česku trvale žije, je daňovým rezidentem. Definice ze zákona zní tak, že zde poplatník musí mít bydliště pro daňové účely (respektive „stálý byt za okolností, z nichž lze usuzovat na jeho úmysl trvale se zde zdržovat“).

Nemusí jít přitom jen o byt či dům, jehož jste majitelem, ale třeba i bydlení v pronájmu. Pokud má poplatník stálé bydlení ve dvou či více zemích, rozhoduje o tom, zda je tuzemským rezidentem to, jak dlouho v Česku pobývá. Konkrétně to musí být nadpoloviční většina dnů - tj. minimálně 183 dní - v kalendářním roce.

Zmíněná pravidla platí u fyzických osob. U firem je klíčové, kde má společnost sídlo respektive, v jaké zemi působí její vedení.

Výjimka potvrzující pravidlo

Pokud jste v ČR pobývali méně než 183 dní, ale měli jste zde po část roku trvalé bydliště, můžete být považováni za daňového rezidenta také jen část roku (zdaňovacího období), a to za dobu, kdy naplníte kritérium stálého pobytu. Do hry ale vstupují také dvoustranné vztahy ČR s jednotlivými státy. S více než osmdesáti zeměmi světa má Česká republika podepsanou smlouvu o zamezení dvojího zdanění (SZDZ). Rozdíly při určování daňové rezidence jsou u těchto států oproti ostatním zemím minimální, nicméně o tom, kdo je a kdo není daňový rezident, rozhodují kritéria uvedená v konkrétním článku příslušné smlouvy. 

Vztah se státem, se kterým má ČR v účinnosti SZDZ: Kritéria pro daňovou rezidenci

• stálý byt (jakákoliv forma bydlení, důležitý je úmysl trvale se zde zdržovat
• středisko životních zájmů (úzké hospodářské a osobní vazby)
• obvyklé zdržování se
• státní občanství
• jiná vzájemná dohoda mezi smluvními státy

Seznam zemí, s nimiž má ČR smlouvy o zamezení dvojího zdanění

Práva a povinnosti rezidenta

Obecně platí, že jako český rezident máte neomezenou daňovou povinnost. Jinými slovy: musíte doma v daňovém přiznání uvést a zdanit veškeré své příjmy, a to tuzemské i celosvětové. Ve státě, kde poplatník nebydlí a jen pracuje, zdaní pouze to, co si vydělal na místě.

Zejména v příhraničních oblastech je běžné, že Češi vyrážejí za lépe placenou prací například do Německa či Rakouska. Kde tedy nakonec odvedou daně z příjmů? Ten, kdo v Česku žije, ale za prací denně dojíždí například do Bavorska, bude u západních sousedů danit každoročně výdělky z Německa a v České republice všechny své příjmy – tedy nejen z práce za hranicemi, ale i případné přivýdělky (za pronájem, příležitostné práce) v tuzemsku.

Práci v cizině ale odvede jednu, proč tedy platit daně dvakrát? Právě na tuto potenciální nepříjemnost mysleli autoři smluv o zamezení dvojího zdanění, které má Česko uzavřeny s většinou evropských zemí a také významnějšími mimoevropskými ekonomikami.

Jak nedanit dvakrát?

Právě SZDZ brání tomu, abyste ze svého příjmu odváděli daně vícekrát (v zemi, kde jste si peníze vydělali, a v zemi, kde máte daňový domicil). Každá bilaterální smlouva je ale jiná a jiné jsou také metody, jimiž se dvojí zdanění vylučuje.

Existují i dohody, které a priori určují, že se příjmy daní pouze v jednom státě a ve druhém se neodvádějí za žádných okolností (viz níže).

V případě konkrétní země proto doporučujeme poradit se s daňovým expertem, nebo si sami pečlivě prostudovat text dohody, které má Česko s touto zemí podepsánu

Nejčastěji se používají dvě metody, vylučující dvojí zdanění:

• Metoda vynětí příjmů s výhradou progrese
• Metoda prostého zápočtu daně

Metoda prostého zápočtu je novější. Se starší metodou vynětí příjmu se můžete potkat u smluv, které uzavřelo ještě socialistické Československo před více než třiceti lety - nejčastěji v 80. letech.

Jednodušší a efektivnější metoda prostého zápočtu znamená, že se porovná daň z příjmu, která byla zaplacena v zahraničí, s daní, kterou by ze stejného příjmu odvedl poplatník v ČR. Pokud je daň zaplacená v zemi, kde si vyděláváte na chleba, nižší, rozdíl doplatíte na daních v Česku. Pokud je vyšší, žádnou další dávku už českému státu odvádět nemusíte.

Vynětí příjmů s výhradou progrese je složitější. Příjmy ze zahraničí se v tomto případě do základu daně nezahrnují. Pro výpočet daně se „použije sazba daně z daňového pásma, která odpovídá souhrnu všech vašich příjmů z celého světa“. Tato metoda je však oproti první zmíněné odlišná pouze v situaci, kdy daný stát uplatňuje progresivní způsob zdanění.

V Česku ale progresivní zdanění neexistuje (s výjimkou solidární daně), takže se de facto postupuje stejně jako u prostého zápočtu.

Příklad

Pan Novák pracuje ve sklářské firmě v Bavorsku a ročně si vydělá 20 000 eur (cca 515 tisíc korun). Sazba daně z příjmů je v Německu u takto vysokého výdělku přes 27 procent. V Německu je výrazné progresivní zdanění (u ročního příjmu 13469 eur je sazba daně 24 %, a při každém zvýšení daňového základu o tisíc eur se daň zvýší o 0,46 %) Pan Novák tedy platí o zhruba dvanáct procentních bodů vyšší daň, než by ze stejného výdělku odvedl v Česku (kde je sazba 15 procent). V ČR už tedy žádnou daň doplácet nebude.

Špatnou zprávu má finanční správa pro ty, kteří pracují v zemích, jež SZDZ s Českem uzavřenu nemají. Příjmy, kterých tito lidé dosáhli v jiném státě, se zde nejdříve zdaní podle místních pravidel. Poté ale musí být daň znovu zaplacena v Česku. Jedinou útěchou může být fakt, že se plátcům v českém přiznání základ sníží o daň, jíž v zahraničí odvedli.

Jak jsou na tom daňoví nerezidenti

Daňoví nerezidenti logicky do české státní kasy odvádějí jen daně z toho, co si na našem území vydělali. Jde o příjmy, které jsou vymezeny v § 22 zákona o daních z příjmů.

Jste-li rezidentem státu, s nímž má ČR uzavřenou SZDZ, je možné, že tyto příjmy budete danit nižší sazbou daně, což ovšem záleží na konkrétním znění smlouvy.

Právo zdanění

Některé smlouvy o zamezení dvojího zdanění definují příjmy a určují, kterému státu náleží právo zdanění. U konkrétního druhu příjmů může být smlouvou stanoveno, že se takové příjmy zdaňují pouze (výhradně) v jednom ze smluvních států. Pak druhý stát takový příjem vůbec nezdaňuje a ani se v tomto druhém státě tento příjem nezahrnuje do daňového přiznání poplatníka.

Častěji se však konkrétní příjmy v souladu se smlouvou zdaňují v obou státech – ve státě rezidence z titulu neomezené daňové povinnosti a ve státě zdroje příjmů z titulu příjmů ze zdrojů na daném území. Pak platí, že stát rezidence přihlédne ke zdanění ve státě zdroje, tzn., že ve státě rezidence daňového subjektu dojde k vyloučení dvojího zdanění v souladu s příslušnou smlouvou a vnitrostátní úpravou.

Zdroj: GFŘ